Slow fashion – pohoda, styl a zodpovědnost

Pomalá móda

Módní průmysl se dříve točil okolo 2 sezón (jaro/léto a podzim/zima) za rok. Během nich přicházeli návrháři s novými kousky a udávali nové módní trendy. 

Jenže potom, kolem nástupu nového milénia, se něco změnilo. Výrobci odvrátili svou pozornost od kvality a zaměřili se na kvantitu. Z 2 sezón se najednou stalo 52 za rok – nové kolekce dnes vznikají v podstatě každý týden a oblečení v obchodech je tak během chvilky “out”. To nás nutí nakupovat stále víc a víc. Hromadit věci, které nepotřebujeme, a které za chvíli vzhledem k jejich nízké kvalitě stejně vyhodíme.

Za oponou rychlé módy

Rychlá móda (fast fashion) je označením pro oblečení, které do jisté míry kopíruje trendy z přehlídkových mol, ale je nabízeno běžným zákazníkům za co nejnižší ceny. Vzhledem k tomu, že je důraz kladen hlavně na nízkou cenu a rychlou produkci, oblečení má obvykle nízkou kvalitu a vydrží sotva pár použití. Protože ale podléhá nejnovějším módním vlnám, nikdo ani nepočítá s tím, že by se mělo dožít další sezóny.  

Slow fashion

Pomalá móda je způsob výroby, hnutí i životní styl. Značky pomalé módy vyrábí oblečení, které je kvalitní, dlouho vydrží a nenutí nás k nadměrné spotřebě. Zatímco cílem rychlé módy je, abychom slepě následovali, to co je zrovna “in”, pomalá móda nepodléhá nejnovějším trendům. Umožňuje nám tak vytvořit si vlastní nadčasový šatník, který reprezentuje naši osobnost.

Proč kupovat dražší oblečení? 

Nízké ceny v obchodech s oblečením nám dávají pocit, že jsme bohatí. Že si můžeme dovolit každý měsíc nakoupit několik nových kusů oblečení, aniž by to naši peněženku bolelo. Realita je ale jiná – díky nadměrné spotřebě, kterou rychlá móda vyžaduje, vlastně utrácíme daleko víc. Nízká kvalita materiálů a tlak reklam těchto značek nás žene do obchodů tak často, že u nich po malých částkách necháváme spoustu svých peněz.

Přejít na pomalou módu znamená změnit své myšlení ohledně peněz a utrácení. Naučit se investovat do pár kvalitních kousků, namísto utrácení za oblečení, které je téměř k jednorázové spotřebě. 

Nákupní centrum nebo slow fashion?

Zodpovědná volba

Tlak na rychlou výrobu a nízkou cenu oblečení se projevuje v mnoha směrech. Výroba se obvykle přesouvá do rozvojových zemí jako je Bangladéš, Čína nebo Indie. V těchto zemích vznikají tzv. “sweatshopy” – textilní továrny s velmi pochybnými pracovními podmínkami, kde zaměstnanci pracují dlouhé hodiny doslova za pár korun. 

Oděvní firmy využívají toho, že rodiny v těchto zemích mají problém získat finance na základní životní prostředky. Většinou tak kývnou na dlouhé přesčasy, práci v nebezpečných pracovních podmínkách a bez jakéhokoliv pojištění, bez možnost vzít si dovolenou nebo nemocenské volno. Často navíc musí snášet psychické (a někdy i fyzické) napadání od nadřízených. Nezřídkakdy jsou ve firmách zaměstnány také nezletilé děti, aby přinesly rodině alespoň nějaký finanční příjem.

Značky rychlé módy při výrobě používají navíc nebezpečné chemikálie, toxická barviva a umělé materiály, které se negativně podílí na stavu životního prostředí. Problém vzniká už při výrobě, kdy se chemie dostává často do místních řek a půdy. Pokračuje poté během doby, kdy oblečení sami pravidelně pereme a toxické látky dále putují do vody.  

Pomalá móda je proto etickou volbou vůči přírodě, zvířatům a lidem. Výrobci “slow fashion” kladou důraz na kvalitu namísto kvantity a upřednostňují používání přírodních materiálů bezpečných pro životní prostředí. Berou také ohled na všechny osoby, které jsou v řetězci výroby zahrnuty – od návrháře, přes švadleny v textilní továrně až po koncového zákazníka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *